Z historie poutě obci Veselá

Z historie slavností poutě v obci Veselá

Veselská pouť se slaví převážně v neděli po svátku sv. Petra a Pavla, který je 29. června. Pouť je náboženská cesta k návštěvě poutního místa nebo kostela. V počátkách křesťanství byly poutě do Svaté země. Na cestu se lidé vydávali jako pokání za hřích v touze po očištění a posvěcení. Ve středověku to byla místa umučení apoštolů a nebo, kde se stal zázrak. Později ve 13. stol. se začaly konat poutní slavnosti v místních kostelech při výročí dne vysvěcení, nebo v den svátku sv. patrona, kterému byl zasvěcen. Byl to počátek poutních slavností obcí. Pravidelnou součástí byla kejklířská vystoupení v blízkosti kostela. Ve Veselé byla kaplička zasvěcena sv. Petru a Pavlu. V kapličce se církevní obřady pravidelně nekonaly, proto veselští občané chodili s procesím do kostela v Bakově a na sv. Annu do kostela v Mnichově Hradišti (žijeme na ostrově sv. Anny). Další procesí se konalo při „Božím těle“. Procesí je náboženský průvod do nejbližšího kostela za zpěvu nábožných písní. Před průvodem se nesl kříž. Předříkávač hlasitě předčítal verše nábožných písní, které procesí zpěvem opakovalo. Při cestě se zastavili u všech křížků a kapliček, kde se modlili.

Poutě se konaly za bohatost budoucí sklizně. Modlitby byly za úrodu, proti nemocím a strachu před válečným tažením. Tyto tři základní podmínky určovaly další osud zemědělců.

 Z církevní slavnosti se postupem doby stala slavnost světská. Pekly se koláče a vařily slavnostní obědy, uklidil se hospodářský dvůr a vydrhlo se celé stavení. K rodině se sjelo blízké i vzdálené příbuzenstvo. Nejedna husa a kachna byla obětována. Obec voněla dobrotami. Byly voňavé koláče (tvarohové, šimlové, povidlové a další) třech velikostí (velké, střední a menší) vyndané z pece a vyrovnané na vydrhnutých prknech ve „kvelbu“. Pro děti na veselské návsi byl každoročně kolotoč pana Čapka, nebo rodiny Novotných (roztáčený dětmi – část se vozila a část točila), lodičkové houpačky, střelnice, a také někdy malý cirkus (prostranství obehnané dvoumetrovou plachtou). Kombinace kolotoče, cukrové vaty, tureckého medu a kyselých okurek vykonala většinou svoje. Rodiče i příbuzní rádi pustili nějakou korunu, aby se dětí na čas zbavili. V sobotu večer byla v jedné z hospod taneční zábava, kterou pořádal buď Sokol, nebo baráčníci za spoluúčasti hasičů. Zápisy v kronikách říkají, že pouťové tancovačky byly vždy prodělečné oproti posvícenským. Někdy bylo divadelní představení místních ochotníků. Dříve se poutě spojovaly i se sjezdem rodáků. Bohužel pouťová tradice se nějak vytratila, doufejme, že bude obnovena.Vratislav Šverma, 15.5.2012